Sunní tým ve Špindlu

Digichef

Minulý týden vyjela naše partička na první zimní teambuilding. Jaký byl? Jiný než předchozí tébéčka, protože denní program jsme měli rozdělený dle sportovních aktivit. Byla skupinka lyžařů/snowboardistů, skupinka běžkařů a skupinka flákačů - teda pardon - stavitelů iglú :-)

Jak hodnotí Tomáš náš první zimní teambuilding z pohledu lyžaře?

Sedět nehybně deset minut na lanovce na Medvědín při teplotě -20°C a větru, kterému se lehký vánek určitě říkat nedalo, bylo už trochu nepříjemné. Asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že nám byla pěkná zima. Pocitová teplota -42°C. Jakože fakt.

image

Vůbec jsme nemrzli

A jak jsme si užili lyžování? Napadl nám čerstvý prašánek a díky mrazivému počasí vydržely sjezdovky v obou dnech ve skvělém stavu až do odpoledních hodin, i přes velký počet lyžařů. V sobotu se nám navíc konečně vyjasnilo a největší mazáci (ehm... já a Bageta... ehm), kteří si jako jediní přivstali, k tomu dostali odměnu v podobě východu slunce nad Špindlem.

P.S. Omlouvám se, Honzo, za ten půlhodinový výšlap do sjezdovky :-D

image

Svatý Petr

Pohled běžkaře Davida

Krkonoše jsou dobře upravenými běžkařskými trasami křížem krážem prošpikované a tak není divu, že se ti nejodvážnější ze Sunu rozhodli obout právě běžecké lyže. První den jsme si se Sany, Bárou a Petrou vybrali parádní oddychovou trať Krausovy boudy – Rovinka – Horní Mísečky a zpět. Začali jsme ji sice dvoukilometrovou cestou hlubočákem do kopce, nikoho při tom ovšem neopouštěla dobrá nálada.

image

Běžkařská parta

Až do výborného oběda, který jsme měli ve stísněné atmosféře na přeplněné Rovince, se cesta tvářila jako idylka. Hezké počasí, krásně upravená trať, dobré jídlo, selfíčka…

image

Nějaká ta prasárnička k obědu

…možná mi to připadalo až zbytečně moc krásné a tak jsem cestu na Horní Mísečky s nadšeným souhlasem dezinformovaných holek lehce zdramatizoval. S tím, že je „všechno za rohem“ in mind jsem vybral delší, ale zato horší cestu a holky mi byly „vděčné“. Zejména od Sany jsem se snažil cestou do nekonečných kopců udržovat bezpečný odstup. Začínající sněžení a můj neopodstatněný optimismus („konečně rovinka… sice trochu do kopce…“, „je to za rohem…“) atmosféře ve výpravě moc nepomohly.

image

10 statečných

Druhý den jsme naplánovali výpravu na Vrbatovu boudu, která leží ve výšce 1 400 m n.m. Šli jsme nahoru cca dvě hodiny, během kterých bylo i přes teplotu -20°C moc pěkné počasí a krásné výhledy. Čím jsme ale byli výš a stromů ubývalo, tak ubývaly i naše síly a všichni už se těšili na palačinky, knedlíky a smažáky na horské boudě. Rozjížděli jsme lehký humory ve stylu, že by nahoře mohlo být zavřeno a my dopadli jako Hanč s Vrbatou. Zavřeno taky skutečně bylo a jedinou útěchou nám mohla být fotka u Mohyly těchto krkonošských hrdinů.

image

Dáva a Čepí jako Hanč a Vrbata

A co poslední skupinka nesportovců?

Pája vypráví...

Den první, snídaně. Sunní zimní teambulding začal již včera, což je znát na naší ranní svěžesti. Nadšenost z lyžování, běžkování i pěší túry se u jedné skupinky vypařila. Náročnost večera je převálcovala. Vzniká tak elitní jednotka, která hodlá strávit den přínosem pro ostatní. Jednotka, která postaví domov pro zmrzlá zvířátka a děti. Naším posláním je vytvořit… bunkr… ano, obyčejný bunkr.

Oproti ostatním skupinám, které projely horské hřebeny, viděly neuvěřitelné výhledy a sjely kilometry na sjezdovkách, jsme my, skupina 5 holek, dokázaly zničit krásně úhledné zasněžené kopce na ušlapané a rozryté výkopy.

Den druhý, snídaně. Opět náročná noc. Naše skupinka se rozšiřuje o dvě nové posily, což je vidět na naší práci. Bunkr úspěšně dokončen a začíná se pracovat na příjezdové cestě. Příjezdová cesta = lopatová dráha aka bobová dráha pro lopaty.

image

Stavba ledového království

Den druhý, poledne. Neuvěřitelné, naše skupinka sešla z horských hřebenů (rozuměj chaty asi 700 metrů z hlavní silnice), do údolí. Důležitým a jediným faktorem byl hlad, který následně zahnal Jarda nejedním Magiattem. Nutno říct, že nyní se naše skupinka spojila s lehce pobledlými kamarády, kterým neprospěl večerní program. Po obědě, kdy ti, co si dali plněné knedlíky uzeným, záviděli svým kolegům dokonalý smažený sýr, jsme se vydali zpět, abychom dokončili naši pevnost.

image

Výhled z našeho penzionku

Na závěr krátké zhodnocení: I když jsme neměli všichni stejný program během dne, všechno jsme si vynahradili během tří večerů při společným hrách neboli aktivitách (že, Bageto?), u kterých jsme vypili 3 sudy piva, několik jagermeisterů a chodili jsme spávat nad ránem. Sportovní aktivity jsme si (snad) všichni užili, nikomu se nic nestalo a příští zimu vyrážíme zase!

Připomeňte si i naše předchozí teambuildingy, kdy jsme byli na Šumavě nebo v Krkonoších.

Mrkni na naše první zasněžené TBčko

  • Celkový průměr hodnocení: 5.0 z 5
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0

16. ledna 2017